AI bublina: revoluce, nebo jen drahá iluze?

News – 05.05.2026

Čtyři největší americké technologické firmy plánují v roce 2026 utratit cirka 650 miliard dolarů za AI infrastrukturu. Zároveň většina podniků stále nedokáže prokázat, že jim AI reálně vydělává. Zatímco technologické firmy investují stovky miliard dolarů do infrastruktury, modelů a datových center, čím dál častěji se objevuje pojem „AI bublina“. Ne proto, že by technologie nefungovala – ale proto, že očekávání začínají narážet na realitu.

Na první pohled přitom všechno vypadá jako úspěch. Trh roste, investice se zvyšují a AI startupy vznikají téměř každý týden. Když se ale podíváme blíž, ukazuje se méně viditelný mechanismus, tzv. „circular financing“, který tento růst pohání. Velké technologické firmy investují do AI startupů, které následně tyto prostředky používají k nákupu infrastruktury, často právě od těchto investorů. Peníze tak v systému obíhají, tržby rostou, ale skutečný koncový trh neroste stejným tempem.

Důležitý rozdíl oproti předchozím technologickým vlnám je v samotné povaze AI. Nejde o klasický software, který po vyvinutí generuje téměř nulové náklady. AI je naopak extrémně nákladná na provoz. Každý dotaz, každá odpověď znamená spotřebu výpočetního výkonu, energie a infrastruktury. Čím víc ji firmy používají, tím víc je stojí. To podstatně mění ekonomiku celého odvětví.

Není proto překvapení, že výdaje na datová centra rostou rekordním tempem a technologické firmy začínají řešit nejen nedostatek čipů nebo pamětí, ale i samotnou dostupnost energie. AI se tak v mnoha ohledech začíná podobat spíš infrastruktuře nebo energetice než tradičnímu softwaru.

Když se podíváme na reálné nasazení ve firmách, rozdíl mezi očekáváním a výsledky je ještě výraznější. Většina organizací dnes AI aktivně testuje, ale jen malá část ji dokázala integrovat do klíčových procesů tak, aby měla měřitelný dopad na byznys. Mnoho projektů končí ve fázi experimentu, protože firmy podceňují to nejdůležitější, a to práci s daty, změnu procesů a řízení celé implementace.

Podobný obrázek vidíme i na českém trhu. Firmy mají o AI velký zájem a plánují nové projekty, nejčastěji v oblasti automatizace interních procesů, marketingu nebo práce s dokumenty. Zároveň ale narážejí na stejné limity jako jinde: nedostatek lidí, složitou regulaci a pomalé rozhodování. Pozitivním posunem je alespoň rostoucí adopce cloudu, bez které se pokročilejší AI řešení prakticky neobejdou.

Zásadní otázka tedy již není, jestli AI změní způsob, jak firmy fungují, ale jak rychle se trh přizpůsobí realitě nákladů a návratnosti. Nezdá se proto, že by trh čekalo dramatické „prasknutí bubliny“, ale spíš postupné vystřízlivění. Zmizí přehnaná očekávání, ubude investic do univerzálních řešení a větší prostor dostanou konkrétní, specializované aplikace, které dávají ekonomický smysl.

Dnes už nestačí jen zakoupit základní licenci a zadat jednomu či dvěma lidem v týmu za úkol „testovat“. Klíčové je vědět, k čemu lze AI použít a jaký má reálný dopad. Úspěšné organizace si vybraly konkrétní problém, nastavily měřítka a postupně rozšiřují to, co funguje.

Z naší praxe vidíme, že otázka, zda má AI vůbec smysl už je zastaralá – nyní je nahrazena konkrétními dotazy na specifické využití.

Pokud řešíte, jak AI reálně zavést ve vaší firmě – nejen vyzkoušet a zapomenout, ale skutečně zapojit do procesů – napište Martinovi Valáškovi. Sdílíme konkrétní zkušenosti z projektů, kterými jsme si sami prošli.

Zdroje: