Ne každá technologie změní svět.

Kolem některých technologií vznikne obrovské očekávání. Mluví se o nové éře, zásadní proměně trhu a budoucnosti, která je údajně na dosah. Jenže ne každá technologie, která dobře vypadá v prezentaci, se skutečně stane běžnou součástí života firem nebo domácností.

Metaverse, 3D tisk nebo AR brýle jsou dobrým příkladem. Všechny tři technologie měly svého času ambici změnit svět. Všechny přitáhly pozornost médií, investorů i velkých technologických firem. A všechny nakonec narazily na podobný problém: mezi vizí a každodenním používáním je velký rozdíl.

To neznamená, že tyto technologie selhaly úplně. Každá z nich si našla určité využití. Jen se z nich nestala masová revoluce v rozsahu, který trh očekával.

Právě proto má smysl se k nim vrátit, ne z nostalgie, ale kvůli poučení. Dnešní nadšení kolem umělé inteligence je v mnoha ohledech oprávněné, zároveň ale připomíná, že u každé nové technologie je dobré ptát se střízlivě: co přesně řeší, pro koho, za jakou cenu a s jakým reálným přínosem?

Slíbit technologickou revoluci nestačí

Každý ambiciózní startup i velká technologická firma by rád vytvořil produkt, který změní trh. Někdy se to skutečně podaří. Chytré telefony, YouTube nebo sociální sítě vytvořily úplně nové způsoby komunikace, podnikání i práce s obsahem.

Právě proto je u každé další nové technologie lákavé věřit, že tentokrát přichází další velká vlna. Nový internet. Nová elektřina. Nová základní infrastruktura digitální ekonomiky.

Jenže trh se nedá přesvědčit jen velkými slovy. Uživatelé technologii přijmou až ve chvíli, kdy jim přináší jasnou hodnotu a zároveň je dostatečně jednoduchá, dostupná a pohodlná. Pokud je používání složité, drahé nebo nepřináší dost silný důvod ke změně návyků, nadšení postupně opadne.

Nové technologie nemá smysl hodnotit jen podle toho, jak často se o nich mluví. Důležitější je rozlišit, kde už jde o praktický nástroj a kde zatím hlavně o dobře zabalené očekávání.

Metaverse

O co šlo

Metaverse mělo být prostředím trvale existujících virtuálních 3D světů, ve kterých se lidé potkávají prostřednictvím digitálních avatarů. Do těchto světů se mělo dát vstupovat přes počítač, telefon nebo pomocí VR a AR headsetů.

V nejambicióznější představě nešlo jen o online hru nebo sociální síť. Metaverse mělo být paralelním digitálním prostorem, kde lidé pracují, učí se, baví se, nakupují, setkávají se s ostatními a případně i vydělávají peníze.

Popkulturně tuto představu dobře vystihuje film Ready Player One od Stevena Spielberga z roku 2018. Ukazuje metaverse v jeho nejodvážnější podobě: jako digitální svět, do kterého se člověk může téměř celý přesunout.

Jaká byla očekávání

Očekávání byla obrovská. Metaverse mělo změnit práci na dálku, vzdělávání, zábavu, obchod i komunikaci. Někteří ho popisovali jako nástupce dnešního internetu.

Po nástupu chytrých telefonů a sociálních sítí dávala tato představa na první pohled smysl. Lidé už byli zvyklí trávit velkou část života online. Metaverse mělo být dalším krokem: internetem, do kterého člověk nejen kliká, ale přímo vstupuje.

Co se stalo v praxi

Navzdory velkým investicím se metaverse masově nerozšířilo. Důvodů bylo několik.

Prvním byl hardware. VR headsety byly pro běžné používání stále příliš těžké, drahé a nepohodlné. Mnoha lidem vadilo nosit je delší dobu, u části uživatelů způsobovaly nevolnost a praktickým limitem byla i výdrž baterie.

Druhým problémem bylo, že metaverse dlouho nenabídlo opravdu přesvědčivý důvod, proč ho používat. Chyběla funkce, kvůli které by si uživatel řekl: bez toho se neobejdu. Řadu aktivit, které metaverse slibovalo, šlo dál jednodušeji dělat přes videohovor, sociální sítě nebo běžný web.

A pak tu byl obsah. Virtuální světy často působily prázdně, uměle a příliš korporátně. Nebylo v nich dost zajímavých aktivit ani přirozeného sociálního života. Pokud má digitální prostor fungovat, musí v něm lidé chtít být. U metaverse se ukázalo, že k tomu samotná technologická možnost nestačí.

Do toho přišel rychlý nástup umělé inteligence. Pozornost technologických firem, investorů i médií se přesunula jinam. Metaverse nezmizelo, ale přestalo být symbolem nejbližší technologické budoucnosti.

3D tisk

O co šlo

3D tisk umožňuje vytvářet trojrozměrné objekty podle digitálního návrhu. Výrobek se nevyrábí vyřezáváním nebo odléváním, ale postupně se skládá po vrstvách z materiálu, nejčastěji z plastu.

Jako technologie má 3D tisk nepochybně velký význam. Využívá se v průmyslu, medicíně, prototypování i vývoji produktů. Tam, kde je potřeba rychle ověřit návrh nebo vyrobit specifický díl, může být velmi užitečný.

Jaká byla očekávání

Původní očekávání ale mířila mnohem dál. 3D tiskárna se měla stát běžnou součástí domácnosti. Podobně jako dnes máme doma klasickou tiskárnu, pračku nebo myčku, měli jsme mít i zařízení, na kterém si jednoduše vytiskneme náhradní díl, drobný předmět nebo věc, kterou zrovna nemůžeme sehnat v obchodě.

Na papíře to zní prakticky. Proč složitě hledat konkrétní součástku, když si ji člověk může vyrobit sám?

Jenže právě tady se ukázal rozdíl mezi technologickou možností a běžnou uživatelskou realitou.

Co se stalo v praxi

3D tisk se prosadil hlavně tam, kde má jasné odborné využití. Pro běžného uživatele je ale stále příliš složitý.

Nestačí koupit tiskárnu a zmáčknout tlačítko. Člověk musí alespoň trochu rozumět 3D modelování, umět připravit tisková data, řešit chyby tisku, kalibrovat zařízení a často také hotový výrobek dále upravovat. To je úplně jiná úroveň náročnosti než u běžného domácího spotřebiče.

Roli hraje i cena. Kvalitnější tiskárny a materiály nejsou pro většinu domácností zanedbatelnou investicí. A pokud technologie vyžaduje čas, znalosti i trpělivost, zůstane spíše u nadšenců a profesionálů než u masového trhu.

3D tisk tedy není slepá ulička. Jen se nestal tím, čím měl podle původních vizí být: běžným domácím řešením každodenních problémů.

AR brýle

O co šlo

Rozšířená realita, tedy AR, propojuje fyzický svět s digitálními prvky. Kamera a senzory zachytí okolí a software do něj přidá virtuální objekty, informace nebo vizualizace.

Jednoduchý příklad: když se podíváte na papírový leták pouhým okem, vidíte jen papír. Když na něj namíříte telefon nebo použijete AR brýle, může se na něm objevit digitální model budovy, návod, popisek nebo jiný interaktivní prvek.

Cílem AR tedy není člověka přenést do úplně virtuálního světa. Naopak. Má rozšířit svět, ve kterém už se pohybujeme.

Jaká byla očekávání

AR brýle měly být dalším velkým krokem po chytrých telefonech. Digitální informace se měly zobrazovat přímo před očima, bez nutnosti neustále vytahovat telefon z kapsy.

Pro technologické firmy šlo o velmi atraktivní představu. Po úspěchu smartphonů hledal trh další velkou spotřebitelskou platformu. Google, Microsoft a další hráči proto do vývoje AR zařízení výrazně investovali.

Představa byla jednoduchá: místo obrazovky v ruce bude mít člověk digitální vrstvu přímo ve svém zorném poli.

Co se stalo v praxi

AR se v některých oblastech používá. Smysl může dávat například ve výrobě, servisu, školení nebo specifických firemních procesech. Ve spotřebitelském segmentu se ale chytré AR brýle masově neprosadily.

Jedním z důvodů jsou technická omezení. Zařízení bývají drahá, ne vždy dostatečně lehká a mají omezenou výdrž baterie i zorné pole. Pro běžného uživatele je proto často jednodušší sáhnout po telefonu.

Dalším problémem je nedostatek jasných scénářů využití. Nestačí, že technologie umí promítnout digitální objekt do prostoru. Uživatel potřebuje vědět, proč by to měl používat každý den.

Významnou roli hraje také soukromí. Brýle s kamerami a senzory vyvolávají otázky nejen u jejich uživatele, ale i u lidí v okolí. Společnost, firmy ani veřejné instituce zatím nejsou na takovou míru digitální přítomnosti ve fyzickém prostoru plně připravené.

Co z toho plyne pro firmy

Metaverse, 3D tisk ani AR brýle nejsou bezcenné technologie. Každá z nich má své místo a v určitých oblastech může dávat velmi dobrý smysl. Problém byl v tom, že očekávání často předběhla praktickou realitu.

Pro firmy je to důležité poučení. Novou technologii nestačí posuzovat podle toho, jak velký zájem budí nebo kolik se do ní investuje. Podstatnější jsou konkrétní otázky:

• Jaký problém řeší?
• Kdo ji bude skutečně používat?
• Jak složité bude její zavedení?
• Jaké jsou náklady, rizika a limity?
• A především: přinese měřitelnou hodnotu, nebo jen dobře vypadá v prezentaci?

Stejnou optikou je dobré dívat se i na umělou inteligenci. AI má dnes mnohem silnější praktický dopad než řada dřívějších technologických trendů. Přesto platí, že samotné nadšení nestačí. Rozhodující bude, jestli firmy dokážou vybrat správné případy použití, nastavit procesy, bezpečně pracovat s daty a měřit skutečné výsledky.

Z naší zkušenosti se přínos nové technologie projeví až tehdy, když ji firma dokáže rozumně začlenit do každodenní práce, rozhodování a řízení. Samotné testování k tomu nestačí.

Pokud řešíte, které technologické trendy mají pro vaši firmu skutečný význam, obraťte se na Martina Valáška. Pomůžeme vám posoudit praktický dopad nových technologií, jejich rizika i možnosti bezpečného využití.