Rozsudek FLO VENEER: Prokázání přepravy při dodání zboží do jiného členského státu

Co když zboží prokazatelně opustilo stát odeslání a dorazilo do jiného členského státu, ale dodavatel nedoloží přesně tu kombinaci dokumentů, kterou správce daně očekává podle článku 45a prováděcího nařízení? Právě tím se zabýval Soudní dvůr EU v rozsudku C-639/24, FLO VENEER d.o.o. Jádrem sporu nebyla realita přepravy, ale otázka, zda lze osvobození intrakomunitárního dodání odmítnout pouze z důvodu, že dodavatel nepředložil důkazy dle článku 45a nařízení.

Soudní dvůr zdůraznil, že článek 45a nařízení není jediná a výlučná podmínka, jak odeslání či přepravu prokázat, jde tedy o „safe harbour“ neboli „bezpečný přístav“. Pokud dodavatel splní podmínky článku 45a nařízení, tedy typicky předloží dvě nezávislé přepravní listiny nebo jejich předepsanou kombinaci, tak se uplatní domněnka splnění podmínek pro osvobození, že zboží bylo odesláno či přepraveno do jiného členského státu. Podstatné ale je, že nejde o jediný a výlučný způsob dokazování. Nesplnění formálních požadavků článku 45a nařízení samo o sobě neznamená, že osvobození automaticky zaniká.

Pokud domněnka podle článku 45a nařízení nevznikne, správce daně musí vyhodnotit všechny dostupné důkazy jako celek a ověřit, zda jsou splněny hmotněprávní podmínky osvobození podle článku 138 směrnice o DPH – zejména zda došlo ke skutečnému přesunu zboží do jiného členského státu a zda transakce proběhla mezi relevantními subjekty. Článek 45a nařízení tedy prokazování usnadňuje, ale nevylučuje jiné způsoby doložení přepravy.

Z praktického hlediska je proto vhodné usilovat o splnění podmínek článku 45a nařízení, jelikož poskytuje vyšší právní jistotu. Pokud ale z objektivních důvodů nemáte přesně požadovanou kombinaci dokladů, osvobození lze prokázat i jinak. Podstatné je mít věrohodný, konzistentní a ucelený soubor důkazů (např. přepravní doklady, potvrzení o převzetí zboží odběratelem, obchodní dokumentaci, doklady o platbách, e-mailovou komunikaci a další související podklady).